Jindřich Šimon Baar

(7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925 tamtéž) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a katolické moderny. Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), po maturitě teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Potépůsobil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, následně v letech 1895–1897 a 1909–1919 byl farářem  v Ořechu a v letech 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918-1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva.  Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné vsi. Po jeho smrti v Klenčí založeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara.

Dílo Jindřicha Šimona Baara

Jindřich Šimon Baar psal za studií verše, básnické činnosti věnoval celý život, ale hlavní oblastí jeho tvorby byla próza.
První okruh povídek a románů se zabýval osudy reformních kněží a údělu farských hospodyň.
Cestou křížovou – 1900
Farská panička – 1906
Farské historky – 1908
Holoubek – 1921
Dalším námětovým okruhem je život venkovských lidí na Chodsku. Ve svých prózách zdůrazňuje i mravní hodnoty patriarchálního venkovského života:
Pro kravičku – 1905, povídka
Jan Cimbura – 1908, román o jihočeském sedlákovi nadanému silou, moudrostí a spravedlností.